Přiznám se, že dnes píšu trochu rozpačitě. Stál jsem, jak se říká, tváří v tvář zločinu, a nějak se s tím nemohu srovnat.
Odpoledne jsme se spolupodíleli na akci Kouzelní Vinohrady, měli jsme na starosti místo, kde se v písku hledal poklad, já a Pavla jsme byli pěkně v pirátském kostýmu, naše děti si oběhly všechny soutěže samy a pak se k nám na stanovišti přidaly... Prostě krásné, smysluplné odpoledne.
Jenže pak jsme se vrátili dom, uklízel jsem ve sklepě, a zavolal mi soused ze zahrádky, že tam máme zloděje a že právě vybírá naši chatku. I vyrazil jsem, pln adrenalinu.
To co následovalo, jaksi nechápu.
Chvíli tam proti mě a sousedovi (já v kostýmu piráta, soused v pracovním) stál chlapík třiačtyřicetiletý (jak jsem se dozvěděl později - s hustě popsaným trestním rejstříkem), odmítal se s námi bavit, na otázky, co že tam dělá nereagoval a jen si výhružně poplácával do dlaně toporem od rýče.
Dojela městská policie, pak dojela PČR (to už ten frajírek dostal pouta), a po nich pak technici, aby nafotili, že ten pacholek nám sice jen odšrouboval petlici a ukradl z chatky jedno hliníkové lehátko (někdy předtím, teď už ho samozřejmě u sebe neměl, přišel si pro něco dalšího, chlubil se tím)... Nechápu a nerozumím. To si jen tak někdo chodí do chatek (klidně se holedbá tím, že leze přes vrata) pro relativní drobnosti, které následně zpeněžuje? A i policajtům (městským i obecním, a potažmo i mně), se posmívá s tím nic nenaděláme? Každopádně zdokumentováno to bylo jako vloupačka. Tečka.
Klidně se ten hajzlík chlubil na místě tím, že je mu v base lépe než venku, že má tolik dluhů, že se mu nevyplatí normálně pracoval, bo by mu exekutor většinu stejně sebral... A ještě nenápadně vyhrožuje, že klidno nám už v našich zahrádkách bylo, ale nebude... Kde to žijeme?
Nějak jsem se s tímto stavem společnosti, s tímto typem existencí, dosud osobně nesetkal, a tak jsem z toho dajaký silně rozhozený...
Žádné komentáře:
Okomentovat