No a že se některé věci mění a některé nemění, vezmu to zase v bodech:
- První věc, která je jinak, je to, že tentokrát nejedu sám s dětmi, ale máme s sebou i Pavlu.
- Cesta (odpolední, Pavla byla na dopoledne ještě v práci) probíhala hladce, na rozdíl od předchozích let letos není vůbec žádná zima, ba naopak, máme "únorové jaro". Při pondělním odpoledni je na silnicích téměř prázdno.
- Tentokrát je na nás hotel Adamantino vzorně připraven, máme dvoulůžkový pokoj pro nás dospělé (poukaz) a spojovacími dveřmi připojený dvoulůžkový pokoj pro děti.
- O hotelu platí stále totéž co loni a předloni: má svá nejlepší léta za sebou, stará dřevěná okna, dráťák nade dveřmi... ale pravděpodobně pečlivá údržba zajišťuje, že prostě vše stále "klape".
- A co je důležité, je tu milý personál.
- A neméně důležité: WiFi funguje bez problémů, byť jsme pod střechou.
- No a že máme jarní počasí, vyšli jsme si na procházku do Pozlovic (jenže je tam po čtvrté "totálně mrtvo"). Po návratu na hotel skoro hodina v bazénu, pak výtečná večeře, po níž jsem si zašel ještě jednou zaplavat - a ostatní odpadávali jako mouchy. První usnula Léňa. Pak Filípek, po něm Pavla. Do klávesnice tu momentálně ťukám zcela sám.
Žádné komentáře:
Okomentovat